Vojtech Zamarovský životopis

Závoj, Vojtěch Zamarovský · pseudonymy

Přidat do oblíbených Koupit knihy

slovenská, 1919 - 2006

Životopis

JUDr. Vojtěch Zamarovský (5. října 1919, Trenčín – 26. července 2006, Praha) byl slovenský historik, spisovatel a překladatel, jeden ze zakladatelů žánru literatury faktu v Československu. Ve svém díle se věnoval nejstarším obdobím lidské historie, věnoval se popularizaci starověkých civilizací a mýtů.

Vzdělání získal Vojtěch Zamarovský na gymnáziu v Trenčíně a po maturitě v roce 1938 odešel studovat do Prahy na Vysokou školu obchodní. O rok později přešel na právnickou fakultu do Bratislavy, kde promoval v roce 1943, dálkově však nadále studoval Vysokou školu obchodní. Po dokončení studia pracoval ve Slovenské národní bance, od roku 1946 na Úřadu předsedy vlády v Praze a od roku 1951 ve Státním plánovací úřadu. V roce 1953 byl z politických důvodů nucen odstoupit a místo toho nastoupil jako administrativní pracovník v pražském Státním nakladatelství krásné literatury, kde začal postupně překládat odborné texty a beletrii. Po roce 1956 se již věnuje pouze překladatelství a později také píše a publikuje vlastní díla. Roku 1977 podepsal Antichartu.

Na sklonku života trpěl Parkinsonovou nemocí a poslední dva měsíce života byl v kómatu. Zemřel 26. července 2006 v Praze. V Bratislavě je dnes po něm pojmenováno Kníhkupectvo Vojtecha Zamarovského v Karpatské ulici.

Jeho první práce zahrnovaly odborné ekonomické práce, články, recenze, doslovy a studie. Jeho první kniha vznikla na podnět vydavatelství Mladé letá jako historický cestopis po Mezopotámii, starověkém Egyptě a Řecku. Díky studiu uměleckých památek a staveb postupně vznikaly i další historicko-naučná díla o starověkých kulturách. Tím dal vzniknout novému žánru v československé literatuře – literatuře faktu.

Ve svých dílech se více věnoval opisu památek spíše než jejich prostému popisu, přičemž kladl větší důraz na estetickou stránku než na poznávací aspekt svých knih. Kromě poznávání architektonických a uměleckých děl se věnoval také starověké mytologii, historii objevů a životním osudům archeologů (např. Heinricha Schliemanna). Každá jeho kniha přináší kromě zajímavé části dějin a poutavého příběhu také množství historických faktů podaných s velkou zručností, takže i nudná fakta se v jeho dílech stávaly zajímavou historií.

Mimo vlastní tvorby se věnoval také překládání z angličtiny, francouzštiny, latiny a němčiny, spolupracoval také na několika televizních dokumentech o starověku. Napsal 14 knih (kromě první byly všechny napsány česky i slovensky) přeložených do 14 jazyků v celkovém nákladu přes dva miliony výtisků a jeho dílo se stalo nejznámějším populárně-naučným dílem o starověké historii v češtině i slovenštině. (zdroj životopisu: česká wikipedie)

Ocenění (2)

2002 - Cena Miroslava Ivanova (Zvláštní cena za trvalý autorský přínos)
1992 - Cena Egona Erwina Kische (Cena za celoživotní dílo)